Po stopách pražských německých spisovatelů

V pátek 22. února jsme se my, studenti předmětu konverzace v německém jazyce, zúčastnili exkurze s německy mluvícím průvodcem Maxem Hutarem.

První možnost byla jet s paní učitelkami Mrázovou a Hloupou autobusem ze Sedlčan. Nebo, tuto variantu jsem nezvolil sám, se dopravit do Prahy po vlastní ose.

Sraz byl v Praze v 10.30 na stanici metra Staroměstská. Do té doby si někteří studenti, kteří přijeli dříve, krátili čas například v kavárně. Ve foyer stanice metra jsme se potkali s velmi sympatickým panem průvodcem. Ten se nám představil, samozřejmě už německy. Po seskupení se do útvaru hada a přepočítání účastníků jsme vyrazili po schodech z metra ven.

Na rohu Valentinské a Široké ulice, před Pinkasovou synagogou, započala prohlídka, k nelibosti některých studentů celá v němčině. Pokračovali jsme židovským městem a dozvěděli se kus o jeho historii. Poté jsme se zastavili u sochy Franze Kafky na Starém Městě. Na Staroměstském náměstí, kde Kafka bydlel a studoval, nám průvodce vyprávěl zajímavosti o jeho životě. Citoval i kousek díla, v němž spisovatel popisuje pocity z již jmenovaného náměstí.

Statue de Kafka par Jaroslav Rona, Prague, Republique techeque

Dozvěděli jsme se dle mého spoustu užitečných informací, které kupříkladu na internetu nenajdeme. Ruku na srdce, německy mluvící  profesionální průvodce se znalostí historie je lepší než Google. Samozřejmě jak pro koho, že ?

Další spisovatelé, o kterých jsme se dozvěděli, byli kupříkladu Franz Werfel nebo Lenka Reinerová. Ta byla poslední ze skupiny německy píšících a v Praze žijících spisovatelů. Mimo jiné se přátelila s dalším významným mužem, o němž jsme slyšeli, s Egonem Erwinem Kischem. Tomu se přezdívalo „Zuřivý reportér“.

Naše kroky směřovaly také k velmi významné budově v Panské ulici, a to k Millesimovskému paláci, kde sídlil Prager Tagblatt. Tyto noviny vycházely v němčině pro německé obyvatelstvo Prahy. Proč jsme sem zavítali? Protože zde tvořil další z významných spisovatelů, Max Brod. Naše prohlídka končila u kavárny Arco, kde se scházeli významní pražští umělci, zvláště ti němečtí. Zde se s námi rozloučil pan průvodce.

Když jsme po Praze opsali kruh, prohlédli si a pověděli vše, zamířili jsme zpět k Obecnímu domu. Tam jsme se nechali náhodným kolemjdoucím vyfotografovat fotoaparátem paní Mrázové. Do té doby jsme „hladověli“, pokud někdo neměl tajné zásoby v batohu. Tedy po společné fotografii přišel na řadu rozchod. Všichni jsme se rozutekli na tolik vytoužený oběd. Po hodině opět sraz na stejném místě.

Vyšli jsme Celetnou ulicí směrem ke Karlovu mostu, ten jsme překonali ale jen stěží. Davy turistů, kterými jsme se museli prodírat, byly téměř neúnosné. Když se nám to konečně podařilo, zahnuli jsme za mostem doprava. Došli jsme k Muzeu Franze Kafky. Před ním mě a ještě dva kamarády zaskočila socha umělce Davida Černého. To jest: nízký obrys České republiky, v něm voda, v níž stojí dva panáci a močí směrem Praha a Brno. Pro nás trošku nepochopitelné, ale budiž. Nejspíše „moderní umění“!? Po zakoupení vstupenek jsme dostali možnost prohlédnout si muzeum každý sám. To bylo myslím krásné zakončení našeho výletu.

Děkujeme tedy oběma paním učitelkám, že nám umožnily nebýt jen blbouny, kteří čučí pouze do knih, a vzaly nás na vzduch. Myslím, že i lidé, kteří nedávali moc pozor, si z exkurze něco odnesli. Nezbývá tedy než se těšit na další podobnou akci.

                                    Matyáš Povejšil, 3.G