Studenti španělštiny (Nella Salavcová, Elena Hadáčková, Jakub Slavek a Vojtěch Částka) vyrazili s paní učitelkou Lenkou Lichtenbergovou na třítýdenní putování po Ekvádoru.
Přes organizaci Ekvádor na dlani, kterou vede Markéta Pišková a Jose Eduardo Ganchozo Panta, rodilý mluvčí a náš vyučující španělštiny, jsme se nejprve stali dobrovolníky v přírodní rezervaci Cordillera del Bálsamo v provincii Manabí a potom jsme cestovali až do provincie Pichincha do hlavního města Quito, které leží 2850 metrů nad mořem.
Jose Eduardo Ganchozo Panta pro nás připravil itinerář cesty a po celou dobu výpravy nás doprovázel a na několik dní nám poskytl i svůj dům v Bahíi de Caráquez a staral se o nás. Je velmi dobrý kuchař, takže jsme ochutnali ekvádorskou domácí tradiční kuchyni.
Dobrovolnická činnost se pak odehrávala na Mesitě, v dobrovolnické základně v suchém pralese. Vystoupili jsme z komfortní zóny a vyzkoušeli si, jaké je to žít bez elektřiny, signálu a využívat toho, co poskytuje příroda. Prosekávali jsme mačetami přístupové cesty v rezervaci, zachraňovali ovocné stromy, sbírali listy Pala Santa a uklízeli pláž od odpadků. Uvědomili jsme si skutečnou závažnost znečišťování planety, během chvíle jsme posbírali na pláži 50 kg plastového odpadu.
V přírodní rezervaci Cordillera del Bálsamo jsme zažili nejedno dobrodružství, spali jsme na pláži, chytili jsme hroznýše, pozorovali lachtany ve volné přírodě, vařili jsme na ohni, lovili ptáky do ornitologických sítí atd.
V polovině výpravy jsme opustili Bahíi de Caráquez a vyrazili na poznávací cestu, při které jsme z nadmořské výšky 0 postupně vystoupali až do cca 4 000 m nad mořem. Poznali jsme různá města (Guayaquil, Canoa, San Vicente, Montañita, Puerto Lopez, Cuenca, Alausí, Ríomamba...), viděli jsme odlišnou přírodu a obyvatele v Ekvádoru. Příroda je opravdu nádherná, rozmanitá a nabízí neskutečné zážitky. Pozorovali jsme velryby (keporkaky) na volném moři, viděli jsme divoké koně, ochutnali ovoce, které jsme nikdy neviděli. Koupali jsme se v termálních lázních pod vodopádem, byli na úpatí činné sopky Cotopaxi. Je toho opravdu hodně, určitě se studenty připravíme nějakou besedu s promítáním fotografií, i když některé zážitky jsou bohužel nepřenosné. Byla to pro nás jazykově-poznávací výprava, která nás všechny velmi obohatila a osobnostně posunula. Viděli jsme odlišný způsob života bez spěchu a vymožeností moderního světa, ve kterém lidé umí být spokojení, přátelští a nápomocní. Uvidíme, jestli i příští rok vyrazí další skupina studentů s Ekvádorem na dlani za dobrodružstvím, my můžeme všem jen vřele doporučit.
Děkujeme moc za tuto příležitost poznávat nové kraje a pomáhat přírodě. Děkujeme Markétě Piškové a Josemu Eduardovi Ganchozovi Pantovi za pohostinnost a vážíme si jejich energie, kterou věnují do projektů na záchranu rezervace a obnovy provincie Manabí, která byla v roce 2016 postižena silným zemětřesením.
Mgr. Lenka Lichtenbegová G a SOŠE Sedlčany