Rodina Machaninova v kvartě

Zúčastnili jsme se projektu Ze života české společnosti 2.0, který pro nás připravila lektorka Veronika Krištofová z Besedária na motivy stejnojmenné povídkové knihy Josefa Škvoreckého.  

Formou skupinové hry jsme prožili léta 1946-1989 jako členové rodiny Machaninových, rodičovský pár a tři děti. Žádná událost našich tehdejších dějin nás neminula. V roce 1946 jsme se celá rodina rozhodovali, koho volit v posledních (na dlouhou dobu) svobodných volbách. Radovali jsme se, že naše vlast přijme Marshallův plán, dokud nám to Stalin nezakázal. Zlobili jsme se, jak velký nátlak byl vyvíjen na prezidenta Beneše v únoru 1948. Tajně jsme doma hlasovali, zda nemáme emigrovat. Pak jsme v duchu tleskali našim výtvarníkům na světové výstavě v Bruselu a těšili se z uvolňování režimu v 60. letech, ze zrušení cenzury, z moderní hudby. I náš strýc se ozval z emigrace. 

Invaze v srpnu 1968 byla šok a obrovská nespravedlnost. Následovala normalizace, Husákovy děti a paneláky a hračky igráček a „céčka“. Neustálá propaganda, pionýrské šátky, už je umíme vázat, skládali jsme pionýrský slib se salutováním. Paní Krištofová na nás ve své roli křičela, že nestojíme v řádném pozoru. 

A konečně listopad 1989. Ta úleva. Jako rodiče i děti jsme postupně stárnuli i moudřeli. A uvědomovali si, jak to tady bylo pro lidi těžké a kruté. Díky hře o mnoho lépe známe dějepis a více rozumíme minulosti i současnosti. Svoboda je velmi, velmi vzácná věc.  

                                                                                                                                                                                              kvartáni